O mně

Má záliba v larpech propukla po dětských experimentech s Dračím doupětem, vzniku spolku Academie Draconicy a po jejím prvním Fantasy táboře v roce 2003. Poté to šlo již rychle – první veřejný larp, první postapo, první snahy o samostatnou tvorbu (především pohádkových argumentačních srandiček). Literární vlohy jsem postupně přesunula do tvorby larpů, protože ty se na rozdíl od no name povídek a básní mohou podle mě dotknout širšího počtu lidí, a ke všemu silněji. 

Prvotinu, s kterou jsem se nestyděla vyjít mezi larpové publikum, jsem uvedla v roce 2012 – Terapii tmou, celkem archetypální komorák, akorát potmě. Od další hry, Horší než smrt (2013), jsem už ale chtěla větší smysluplnost a troufám si tvrdit, že se to povedlo. Už tehdy jsem se rozhodla nebát se těžkých témat a netvořit už nic, co by v sobě neneslo nějaké poslání. Nemoc (2015) se toho stala důkazem, byť možná pointa převažuje nad zábavností. Sledem životních událostí vznikla i hra My dva (2016), kterou bych nejraději uvedla pro všechny dlouhodobé páry – je totiž o chybách, na kterých může i silný vztah skončit. Poslední hra Probuzení (2017 pro muže, 2018 pro ženy) zase nese úvahy o tom, jestli žijeme tak, jak skutečně chceme, a jestli zbytečně neplýtváme časem. Myslím, že i sem jsem dala kus vlastních myšlenek i trochu toho srdíčka :). Tvorba se pro mě zkrátka stala možností, jak předávat dál své myšlenky, zkušenosti a vlastně i pochyby a nejistoty. Momentálně chystám hru o tom, zda jsme, jací jsme. Nebo tak nějak :). 

V larpech razím tento přístup, což je možná důležitější k přečtení než cokoliv jiného: 

• věřím v soudnost hráčů, kteří předem znají anotaci hry i se všemi varováními
• nebojím se začleňovat těžká témata, ale musí mi to dávat smysl (nikdy nenechám hráče hrát masové vrahy nebo jiné věci, co mi přijdou prvoplánově jen zlé)
• nenutím do her ty, kteří se tématu bojí, případně posílám postavu předem těm, co s účastí váhají
• postupně víc a víc směřuju k tomu, aby se zážitek ze hry prolnul do života hráče jako takového – pokud o to nestojíte, radši účast zvažte
• nejsem psycholog – když se něco pokazí, popovídám si s vámi, půjdeme to zapít, probereme od A do Z... ale nečekejte profesionální psychoterapii
• larpem se neživím, jde stále jen o koníček – nemám proto profi web, vlastní klubovnu, IČO, rekvizity v bezchybném stavu ani ty nejkvalitnější audio nahrávky
• nemusíte se mě ale (ani teď po dočtení) bát – to já se ve výsledku bojím, že se hry nebudou líbit... ;)